Rozebrání skříně před převozem a značení dílů

Rozebrání skříně má pevné pořadí: nejdřív dveře, potom police a vnitřní vybavení, pak záda a nakonec korpus. Opačně to nejde, protože záda drží skříň v pravém úhlu a dveře i police by při jejich předčasném sundání začaly páčit spoje. Druhá polovina práce je evidence. Každý díl dostane značku, každý spoj sáček a celek několik fotografií, podle kterých se skříň na novém místě složí bez hádání.

Fotografie a značky dřív než šroubovák

Skříň vyfoťte zavřenou, otevřenou a z boku, a zvlášť detaily: polohu pantů, výšku polic, uchycení šatní tyče, zadní stranu s lištami. U polic, které sedí na kolíčcích v řadě předvrtaných otvorů, je fotografie jediný záznam o tom, ve kterém otvoru podpěrky byly.

Na značení doporučuji papírovou malířskou pásku a fix. Páska jde z laminovaného povrchu sloupnout beze stopy, kdežto popis přímo na desku zůstane vidět a běžná lepicí páska po sobě nechává lepidlo. Sám bych volil jednoduchý systém, tedy písmeno pro díl a šipka nahoru a dopředu: levý bok L, pravý P, dno, půda, police číslované odspodu. Značka patří na plochu, která bude po složení uvnitř nebo vzadu.

Dveře, panty a posuvná křídla

Otočné dveře visí na miskových závěsech. Miska je zapuštěná ve dveřích, rameno závěsu je nasazené na montážní podložce přišroubované k boku. Novější závěsy se z podložky uvolňují stiskem páčky na konci ramene bez nářadí, starší povolením jednoho šroubu a vysunutím. Podložky i misky bych nechal na místě – čím méně vrutů se z dřevotřísky vytáhne, tím lépe skříň přežije další složení.

Začíná se spodním závěsem a horní se uvolňuje poslední, zatímco druhý člověk dveře drží. Zrcadlové dveře jsou podstatně těžší, než vypadají. Posuvná křídla se podle typu kování buď nadzvednou a vykloní spodní hranou ven, nebo je potřeba nejdřív odjistit spodní vodicí kolečka; postup bývá popsaný v montážním návodu, který stojí za to dohledat podle výrobce.

Police, zásuvky a zadní stěna

Volně ložené police se jen vyndají a podpěrky jdou do sáčku. Pevné police, které korpus vyztužují, jsou přitažené excentry a přijdou na řadu až s boky. Zásuvky se vytáhnou celé; u kuličkových výsuvů se uvolňují plastovou páčkou na každé straně, z nichž jedna se tlačí nahoru a druhá dolů.

Zadní stěna je tenká dřevovláknitá deska, buď přibitá hřebíčky na zadní hrany, nebo zasunutá v drážce. Přibitá záda se odstraňují nejlépe na skříni položené čelem na deku: hřebíčky se podeberou tenkou špachtlí a vytahují kleštěmi, deska se nepáčí. Ve chvíli, kdy jsou záda dole, se korpus začne kroutit, a proto už se skříní nehýbejte a rovnou pokračujte.

Excentrické spoje, kolíky a proč je nepáčit

Excentrický spoj tvoří dvě části. V jedné desce je zašroubovaný čep s hlavičkou, ve druhé sedí kulatý excentr, který hlavičku při pootočení zachytí a přitáhne. Uvolňuje se otočením proti směru hodinových ručiček přibližně o půl otáčky, dokud šipka nebo výřez na excentru neukazuje k hraně desky, odkud čep přichází. Dál se točit nemá. Teprve potom se desky od sebe oddělují tahem ve směru čepu.

Vedle excentrů drží polohu dřevěné kolíky. Nebývají lepené, ale v otvoru sedí těsně, a když se deska vyklání do strany, vylomí kolík kus dřevotřísky z hrany. Desky se proto rozpojují rovnoběžně, lehkými údery dlaně nebo gumové paličky střídavě na obou koncích. Kolíky, které zůstanou v desce pevně, tam nechte.

Korpus se rozebírá vleže na zádech nebo na boku: nejprve půda, pak pevné police a středová stěna, nakonec dno a sokl.

Proč dřevotříska snáší šroubování jen párkrát

Dřevotříska je slisovaná směs třísek a pojiva, hustá u povrchu a řidší uprostřed. Vrut si v ní při prvním zašroubování vyřízne závit v drobných částicích, které nemají dlouhá vlákna jako masiv. Při každém dalším povolení a utažení se část těch částic vydrolí, otvor se zvětší a vrut se začne protáčet. Nejhůř jsou na tom vruty do hrany desky, kde je materiál nejřidší.

Z toho plyne praktický závěr: rozebírat jen to, co je nutné, a přednostně rozpojovat excentry, které jsou pro opakované použití určené. Při skládání vrut nejdřív pootočte rukou zpět, až zapadne do původního závitu, a teprve pak utahujte, ručním šroubovákem a s citem. Aku šroubovák bez nastavené spojky bych na dřevotřísku nepoužil, radím raději pomalejší ruční práci.

Sáčky se spojovacím materiálem a balení desek

Spojovací materiál třiďte podle místa, ne podle druhu. Jeden sáček pro dveře, druhý pro police, třetí pro korpus, každý popsaný a přilepený páskou na díl, ke kterému patří, nebo všechny v jedné krabičce uložené do zásuvky. Čepy excentrů mohou zůstat zašroubované v deskách, jen pak desky neskládejte těsně na sebe bez prokladu, protože čep udělá do sousední plochy důlek.

Desky se vážou do balíků po třech až čtyřech kusech stejné délky, lícem k sobě a s kartonem nebo dekou mezi nimi. Hrany a rohy jsou nejcitlivější místo laminované desky a postup, jak je chránit, rozebírá článek o dekách, fólii a kartonových rozích. Zda se balíky vejdou do auta, které máte k dispozici, se počítá podle nejdelšího boku skříně; měření ložné plochy i cesty bytem je součástí přehledu o přepravě nábytku od prodávajícího.

Zdroje

• Katalog nábytkového kování – spojovací kování Minifix, Häfele
• Montážní návody k nábytkovým závěsům CLIP top, Julius Blum GmbH
• ČSN EN 312 Třískové desky – Specifikace, Česká agentura pro standardizaci
• Technické listy laminovaných dřevotřískových desek Eurodekor, EGGER
• Montážní návody k šatním skříním PAX, IKEA