Renovace nábytku z bazaru: od broušení po povrch

Renovace nábytku z bazaru má smysl hlavně u kusů z masivu a u dýhovaných desek s neporušenou dýhou. Postup je vždy stejný: nejdřív zjistit, z čeho kus je, potom ho vyčistit, opravit spoje, přebrousit a teprve nakonec řešit povrch. Kdo pořadí otočí a začne plechovkou s lakem, obvykle zalakuje špínu a rozviklanou konstrukci.

Jak rozeznat masiv, dýhu a lamino

Nejvíc prozradí hrana a čelo desky. U masivu kresba dřeva přechází z plochy přes hranu a na čele jsou vidět přeříznuté letokruhy, které na ni navazují. Spodní strana desky má stejný charakter jako horní, jen bývá hůř opracovaná. Široké desky jsou navíc slepené z jednotlivých lamel, takže na ploše najdete rovné spáry, na nichž se kresba láme.

Dýha je tenký list ušlechtilého dřeva nalepený na levnějším podkladu, kterým bývá laťovka, překližka nebo dřevotříska. Na ploše vypadá jako masiv, ale na hraně kresba nepokračuje: buď je tam nalepený pásek s vlákny po délce, nebo masivní nákližek. U poškozeného rohu je vidět vrstva silná zhruba jako karton a pod ní jiný materiál. Podezřelá je také kresba, která se zrcadlově opakuje, protože sousední listy dýhy se sesazují vedle sebe jako otevřená kniha.

Lamino je dřevotříska potažená dekoračním papírem zalitým v melaminové pryskyřici. Povrch je dokonale stejnoměrný, vzor se po určité vzdálenosti opakuje a na dotek je tvrdý a chladný. Hranu kryje plastová páska a v místě vyvrtaného otvoru nebo vylomeného rohu jsou vidět slisované třísky.

Co z materiálu plyne pro další práci

Masiv snese skoro všechno. Dá se brousit opakovaně, škrábance a mělké důlky zmizí a povrch lze změnit od základu. Dýha se renovovat dá také, ale materiálu je málo: jakmile ji na jednom místě probrousíte, objeví se světlá skvrna podkladu a ta už zamaskovat nejde. Proto se u ní pracuje jemnějším papírem a spíš ručně. Podrobněji to rozebírám v textu o tom, jak postupovat při broušení dřeva a jak volit zrnitost.

Lamino se nebrousí do dřeva, protože pod dekorem žádné dřevo není. Lze ho jen lehce zmatnit a přetřít krycí barvou na vhodný základ, což je spíš natírání než renovace. Sám bych se u laminové skříňky ptal hlavně na to, jestli drží kování a nejsou nabobtnalé hrany, protože dřevotříska nasáklá vodou se do původního tvaru nevrátí.

Čištění a zjištění, co na povrchu vlastně je

Starý nábytek nese vrstvu mastnoty, prachu a zbytků leštěnek. Základem je vlažná voda s trochou mýdla a dobře vyždímaný hadr, po kterém se plocha hned vytře dosucha. Na voskové a mastné usazeniny funguje technický benzin na hadříku, ovšem při otevřeném okně a daleko od ohně.

Po umytí se často ukáže, že povrch je v lepším stavu, než vypadal, a broušení až na dřevo není nutné. Považuji tenhle krok za nejvíc podceňovaný, protože rozhoduje o rozsahu celé práce. Užitečná je i jednoduchá zkouška na skrytém místě: kapka lihu na hadříku. Pokud povrch během chvíle změkne a lepí, jde o šelakovou polituru, kterou líh rozpouští. Moderní laky na líh nereagují.

Nejdřív konstrukce, potom plochy

Uvolněné spoje se opravují před broušením. Důvod je praktický: vytlačené lepidlo, otlaky od svěrek a drobné nerovnosti po slepení se odstraní právě při broušení, kdežto na hotovém povrchu by po nich zůstaly stopy. Lepidlo navíc drží jen na čistém dřevě, takže se spoj musí rozebrat a zbavit starého klihu. U sedacího nábytku je to nejčastější závada a oprava rozviklané židle je dobrý první projekt, protože nevyžaduje skoro žádné stroje.

Čalouněné části se řeší zvlášť. Pokud jde sedák odšroubovat, doporučil bych ho sundat hned na začátku, aby se na látku nedostal prach z broušení ani olej, a čištění čalounění si nechat na dobu, kdy povrch dřeva schne.

Broušení a volba povrchové úpravy

Brousí se po vláknech a po stupních od hrubšího papíru k jemnějšímu. Nejjemnější zrnitost se řídí tím, co přijde na dřevo potom, takže je dobré rozhodnout o povrchu ještě před broušením. Olej vsakuje do pórů a nechává dřevo na dotek dřevem, lak vytvoří na povrchu souvislý film a víc vydrží, hůř se však opravuje. Rozdíly mezi nimi popisuji v článku o tom, zda zvolit olej, vosk, nebo lak.

Před první vrstvou musí být plocha bez prachu. Stačí vysavač s kartáčovým nástavcem a lehce navlhčený hadřík, který nepouští vlákna.

Kdy se do renovace nepouštět

Zdrženlivý bych byl u kusů s čerstvou světlou drtí pod drobnými otvory. Znamená to, že dřevokazný hmyz v nábytku stále pracuje, a taková věc do bytu bez ošetření nepatří. Špatným kandidátem je také dýha zvlněná nebo odlepená na velké ploše, deska s nabobtnalou dřevotřískou a nábytek, kterému chybí nosné díly.

Zvláštní případ je starožitnost. Přebroušení původní politury jí na hodnotě nepřidá a podle mě je u takového kusu správné zavolat restaurátora dřív, než vezmete do ruky brusný papír.

Jako první krok po přivezení nábytku domů radím otočit ho dnem vzhůru a pořádně si prohlédnout neopracované plochy, spoje a zadní stěnu. Tam se materiál ani stav konstrukce schovat nedají a za deset minut je jasné, kolik práce kus doopravdy vyžaduje.

Zdroje

• ČSN EN 204 – Klasifikace termoplastických lepidel na dřevo pro nekonstrukční použití, Česká agentura pro standardizaci
• Studijní materiály k nauce o dřevě a nábytkářství, Lesnická a dřevařská fakulta Mendelovy univerzity v Brně
• Standard zrnitosti P pro brusiva na podložce, FEPA – Federation of European Producers of Abrasives
• Technické listy a návody k použití tvrdých voskových olejů, Osmo Holz und Color