Čištění čalounění u pohovky a křesla z druhé ruky

Čištění čalounění začíná u štítku a u vysavače, ne u kbelíku s vodou. Štítek říká, zda potah snese vodu, důkladné vysátí odstraní většinu toho, co v látce je, a teprve potom má smysl mokrý postup. U pohovky nebo křesla z druhé ruky navíc nevíte, čím je čistil předchozí majitel, takže zkouška na skrytém místě není formalita.

Kódy W, S, WS a X na štítku potahu

Řada výrobců čalouněného nábytku používá písmenné kódy údržby. Štítek bývá přišitý pod sedákovým polštářem, na spodní straně korpusu nebo ve švu. Písmeno W znamená, že látku lze čistit prostředky na vodní bázi. S označuje potahy, které vodu nesnášejí a čistí se pouze bezvodými rozpouštědlovými přípravky. WS, někdy psané W/S, připouští oboje. X je nejpřísnější: látka se smí jen vysávat a kartáčovat, jakýkoli mokrý postup hrozí sražením, mapami nebo změnou barvy.

Kódy nejsou povinné a na mnoha kusech je nenajdete. Když štítek chybí, díval bych se na složení a strukturu potahu. Hladké syntetické tkaniny z polyesteru vodu většinou snášejí dobře, kdežto viskóza, len, hedvábí a velury s vysokým vlasem jsou choulostivé. Potah s kódem S nebo X a potah neznámého složení sám bych doma nemáčel a svěřil je čistírně.

Suché čištění: vysátí, švy a rozebrané polštáře

Vysává se čalounickou hubicí nebo kartáčovým nástavcem, pomalu a ve dvou směrech na sebe kolmých. Volné polštáře jdou ven a nejvíc pozornosti patří švům, prošití s knoflíky a štěrbině mezi sedákem a opěradlem, kde se drží drobky, písek a chlupy. Zrnka písku v tkanině při sezení fungují jako brusivo a potah se jimi prodírá.

Považuji vysátí za důležitější polovinu celé práce. Prach, který v látce zůstane, se po navlhčení změní v bláto a vytáhne se na povrch jako šedá skvrna. Chlupy zvířat, které vysavač nevezme, stáhne navlhčená gumová rukavice nebo stěrka.

Snímatelné potahy na zip se čistí zvlášť podle vlastního štítku. Suší se volně a na polštář se natahují ještě mírně vlhké, aby se nesrazily o číslo.

Zkouška čističe na skrytém místě

Zvolený prostředek naneste na místo, které není vidět, třeba na zadní stranu pohovky u podlahy. Přitlačte na ně bílý hadřík a podržte. Pokud se na něm objeví barva potahu, látka pouští a mokré čištění není vhodné. Druhá část zkoušky přijde až po úplném uschnutí, kdy je vidět, jestli se plocha nesrazila, neztvrdla nebo na ní nezůstal ohraničený kruh.

Skvrny se nedrhnou. Tlakem a třením se nečistota zatlačí hlouběji a vlákna se rozcuchají, což je na hladké látce vidět už napořád. Hadřík se přikládá a postupuje se od okraje skvrny ke středu.

Tepovač čili extraktor a práce s vodou

Tepovač neboli extraktor nastřikuje do látky čisticí roztok a hned ho spolu s rozpuštěnou špínou odsává zpět. Od běžného mokrého vysavače se liší právě tím, že obě funkce spojuje v jedné hubici. Lze si ho půjčit a na čalounění se používá menší ruční hubice.

Nejčastější chybou je příliš mnoho vody. Pod potahem je vrstva rouna a pod ní polyuretanová pěna, která saje jako houba a schne velmi pomalu. Proto se stříká krátce a na každý tah s postřikem připadají dva až tři tahy pouze s odsáváním. Dávkování přípravku se řídí návodem, víc saponátu výsledek nezlepší. Zbytky čističe v látce zůstávají lepkavé a nová špína se na ně chytá rychleji.

Čistí se vždy celý díl od švu ke švu, tedy celý sedák nebo celá područka. Samotná vyčištěná skvrna uprostřed plochy po uschnutí vystoupí jako světlejší mapa s tmavým okrajem. U velurů a mikroplyše se navíc vlas na závěr sčeše měkkým kartáčem jedním směrem, dokud je látka vlhká.

Sušení a soda proti pachům

Po extrakci má být potah na dotek jen vlhký. Schnutí urychlí průvan, otevřená okna a pokojový ventilátor namířený na plochu. Polštáře postavte na hranu, aby vzduch mohl k oběma stranám, a na pohovku si sedněte až po úplném vyschnutí. Vlhké čalounění, které schne déle než den, začne zatuchle páchnout a potíž je větší než na začátku. Mokré čištění proto radím plánovat na teplý suchý den, kdy lze větrat.

Na pachy, které po čištění zůstanou, pomáhá jedlá soda. Na suchý potah se nasype v tenké vrstvě, nechá se působit několik hodin nebo přes noc a potom se důkladně vysaje. Soda pachy váže, nepřekrývá je vůní. Na látky s kódem X se hodí také, protože jde o suchý postup. Zápach nasáklý hluboko v pěně však neodstraní a tam pomůže jen výměna výplně u čalouníka.

Dřevěné nohy a područky před mokrým čištěním oblepte páskou nebo podložte fólií, protože voda na lakovaném dřevě nechává bílé mapy. Chystáte-li se i na ně, držte se pořadí popsaného v návodu, jak renovovat nábytek z bazaru. U křesel s viditelnou kostrou to znamená nejdřív dřevo a až potom látku. Když potah chráníte před olejem, hodí se vědět, čím se liší olej, vosk a lak.

Než cokoli namočíte, vyfoťte si štítek s kódem a složením potahu. S fotografií v telefonu vyberete správný přípravek a stejně dobře poslouží čistírně nebo čalouníkovi, pokud se rozhodnete práci předat.

Zdroje

• Návody k použití tepovačů a extraktorů na koberce a čalounění, Alfred Kärcher SE
• Pokyny k péči o potahy čalouněného nábytku, IKEA
• Návody k čištění čalounění a přehled kódů údržby, Bissell
• Informace k údržbě čalouněného nábytku, Cech čalouníků a dekoratérů