Péče o oblečení, aby vydrželo i dalšího majitele

Oblečení se většinou neobnosí, ale vypere. Péče o oblečení proto stojí hlavně na tom, co se s ním děje v pračce a po ní: čím nižší teplota, kratší program, méně otáček a méně pracího prostředku, tím déle látka drží tvar, barvu i pružnost. Zbytek dělá sušení ve stínu a skladování v suchu a čistotě. Kus, se kterým se takhle zachází, pak bez potíží poslouží ještě někomu dalšímu.

Co textil opotřebovává rychleji než nošení

Největší díl práce odvádí mechanické tření. Buben prádlo zvedá a pouští, kusy se o sebe odírají a z příze se uvolňují konce vláken – část skončí ve filtru, část zůstane na povrchu jako chmýří a později jako žmolky. Proto má smysl prát kratší dobu a nepřeplňovat ani nenechávat buben poloprázdný: v přecpané pračce se prádlo nevymáchá, v poloprázdné padá z větší výšky.

Druhým činitelem je teplota. Horká voda uvolňuje barvivo, bavlnu sráží a elastan, který dává džínám a tričkům pružnost, postupně ztrácí schopnost vracet se zpět. Vyšší teplotu potřebují ručníky nebo ložní prádlo, běžně nošené svršky se dnešními prostředky vyperou i ve vlažné vodě.

Sušička spojuje obojí, teplo i převalování. Chmýří v jejím filtru jsou vlákna, která ještě před hodinou tvořila látku. Podle mě je sušička výborná na ručníky a povlečení, ale úplety, sportovní prádlo a cokoli s elastanem bych do ní nedával, protože právě tyhle materiály v ní stárnou nejrychleji.

Podceňovaná je přemíra pracího prostředku. Co se nevymáchá, zůstane ve vláknech: látka je tužší, tmavé kusy mají šedý povlak a zbytky na sebe vážou další špínu. Dávkování na obalu se řídí tvrdostí vody a mírou zašpinění, a kdo má měkkou vodu a pere málo ušpiněné věci, vystačí si se spodní hranicí. Posledním nenápadným škůdcem je slunce. Ultrafialové záření bledne barvy a oslabuje vlákna, citlivý je na ně polyamid i hedvábí, takže šňůra na jižním balkoně je pro barevné prádlo horší místo než sušák v průvanu ve stínu.

Třídění a příprava prádla před praním

Třídění podle barvy zná každý, stejně užitečné je ale třídit podle hrubosti. Džíny se zipy a nýty odírají jemný úplet, ručníky pouštějí chmýří na syntetiku, která ho elektrostaticky drží. Doporučil bych proto prát těžké a hrubé věci zvlášť od jemných, i kdyby to znamenalo jednu várku navíc, protože odřený svetr už žádný prostředek nespraví.

Před vložením do bubnu se vyplatí tři drobnosti. Oblečení obrátit naruby, aby se odíral rub a potisk i barva na líci zůstaly šetřené. Zapnout zipy, háčky a suché zipy, které jinak fungují jako pilník a samy se přitom deformují. A vyprázdnit kapsy. Podprsenky, punčochy a jemné úplety patří do pracího sáčku. Co přesně výrobce danému kusu dovoluje, říkají symboly údržby na všitém štítku, a tomu, kdo je čte jen napůl, se obvykle vymstí řádek o sušení, ne o praní.

Vlna, bavlna a syntetika se chovají každá jinak

Vlněné vlákno má na povrchu šupinky. V teple, vlhku a pohybu se šupinky do sebe zaklesnou a úplet zplstnatí – svetr se srazí a zhoustne a tento děj nejde vrátit. Vlna proto chce program na vlnu nebo ruční praní, prostředek určený pro vlnu bez enzymů štěpících bílkoviny a sušení naležato na ručníku, aby se váhou vody nevytáhla. Velkou výhodou je, že se vlna nemusí prát často; většinou jí stačí vyvětrat přes noc.

Bavlna snese nejvíc. Mokrá je pevnější než suchá a vydrží i vysoké teploty, cenou za to je srážení a blednutí. Syntetika, tedy polyester a polyamid, se nesráží a schne rychle, zato špatně snáší horko a snadno drží pachy. Aviváž jí nesvědčí: zanechává na vláknech film, který u funkčního prádla zhoršuje odvod potu. Na směsových úpletech se pak nejčastěji objevují kuličky vláken, a pokud už na svetru jsou, jde žmolky odstranit bez poškození úpletu strojkem nebo hřebenem.

Sušení a skladování mezi sezonami

Trička a košile schnou nejlépe na ramínku, úplety naležato, kalhoty pověšené za pas. Prádlo bych před pověšením vždy vytřepal a srovnal ve švech, ušetří to žehlení a látka neuschne zkroucená. Na topení přímo nepatří nic pružného.

Do skříně má jít oblečení čisté a úplně suché. Zbytky potu a jídla časem žloutnou a lákají moly, kteří si vybírají hlavně vlnu a další živočišná vlákna. Svetry patří složené do police, na ramínku se jim vytahají ramena; saka a kabáty naopak potřebují široké ramínko. Péřové bundy a spacáky se skladují volně, ne stlačené v obalu, jinak peří ztrácí objem.

Výbava, která potřebuje vlastní postup

Nepromokavé bundy nesnášejí běžný prací prášek s aviváží a po několika sezonách na nich voda přestane tvořit kapky. Není to konec bundy, jen je čas na obnovu impregnace a vyprání membrány. Považuji to za nejčastěji odkládanou údržbu vůbec, přitom zabere jedno odpoledne.

K výbavě, o kterou se pečuje spolu s oblečením, řadím i kolo. Olej z řetězu patří na nohavici k nejhůř odstranitelným skvrnám a špinavý pohon se navíc rychle opotřebí – jak na to, popisuje návod na mazání řetězu a čištění pohonu.

Jako první krok radím projít skříň a u pěti nejnošenějších kusů si přečíst štítek. Obvykle se ukáže, že aspoň dva z nich se dosud praly tepleji nebo sušily jinak, než výrobce počítal.

Zdroje

• ČSN EN ISO 3758 Textilie – Symboly pro ošetřování, Česká agentura pro standardizaci
• Care labelling – the five basic symbols, GINETEX (International Association for Textile Care Labelling)
• Wool care guide, The Woolmark Company
• Symboly údržby textilu, SOTEX GINETEX CZ